Co dělají profesionální sportovci po ukončení kariéry?
Koučování/management
Je nasnadě, že spousta profesionálních sportovců zůstane v kontaktu s jejich oblíbeným sportem a začne se věnovat koučování, nebo podobnému řízení lidí. V průběhu let se tato přirozená tendence bohatě osvědčila, neboť odborníci, kteří si roli sportovce sami na vlastní kůži vyzkoušeli, mohou další generaci sportovců obvykle co předat.
Jako příklad odborníka, který se vyloupl z řad profesionálních sportovců, můžeme uvést Sira Alexe Fergusona, který na svou hráčskou kariéru navázal manažerskou rolí v East Stirlingshire ve Skotsku. Poté převzal otěže v St. Mirenu a následně dovedl Aberdeen k výhře Evropského poháru. Tímto úspěchem se dostal na první stránky novin a netrvalo dlouho a vyhlédl si ho Manchester United, kterému velí více jak 20 let a nutno podotknout, že velice úspěšně.
Alex Ferguson však rozhodně není výjimka, která potvrzuje pravidlo, naopak. Pokud se podíváte na trenéry a řídící osoby napříč všemi sporty, je více než pravděpodobné, že narazíte na mnoho osobnosti, které v dřívějších letech sami vévodili nějakému sportu.
Práce v médiích
V médiích bývalé profesionální sportovce nenajdeme tak často, jako na pozicích koučů a sportovních manažerů, ovšem i tato práce je bývalými sportovci hojně vyhledávána. Opět jde o možnost zůstat v úzkém styku se svým oblíbeným sportem a média k tomu nabízejí i patřičnou volnost, díky níž si tyto hráči mohou užívat života.
Milan Antoš je odchovancem týmu HC Slavia Praha, který v sezóně 1993/94 Slavii vedl ve svých 24 letech jako kapitán v první české lize a poté i k postupu do extraligy. V první sezóně v extralize patřil mezi nejlepší hráče Slavie. Poté byl vyměněn do Plzně, následně hrál i v Dukle Jihlava, načež se opět vrátil do Plzně, kde v sezóně 1989/1990 vyhrál bronzové medaile. Následně se vrátil zpět do Slavie, kde zaznamenal další sladké úspěchy – v roce 2003 zde pomohl vybojovat mistrovský titul, v roce 2004 dopomohl týmu ke stříbru. Kariéru ukončil sezónou 2008/2009 a téměř okamžitě s tím odešel do ČT.
Ale ani Milan Antoš nepatří mezi výjimku, která by potvrzovala pravidlo. Bývalých profesionálních sportovců je v médiích více než dost. Sami se rozhlédněte a počítejte.
Velvyslanci
Nemluvíme teď o velvyslanci země, ale velvyslanci daného sportu. Tato dráha je však určena pouze nejúspěšnějším sportovcům, kteří svůj sport dobře prezentovali již za dob své profesionální kariéry.
Dobrým příkladem takového velvyslance může být například Lord Coe, který se stal hlavní postavou olympijských her v Londýně 2012. Lord Coe a jeho tým odvedl naprosto obdivuhodný výkon tím, že do Londýna olympijské hry přivedl a společně s nimi i mnoho známých tváří – například Davida Beckhama (fotbal), Dame Kelly Holmese (atletika) a Sira Steve Redgrava (atletika).
Velvyslanec ovšem není příliš vidět. O svém oblíbeném sportu nemluví dvakrát do týdne v televizi, ale spíše stojí v pozadí a diriguje chod událostí.
Komentátoři
S rostoucí popularitou sportu, přenášeného televizními stanicemi, roste také potřeba kvalitních komentátorů, kteří o dané problematice umějí zajímavě povídat a nechají se strhnout atmosférou zápasu. Hluboké znalosti a zkušenosti společně s láskou ke svému sportu dělá z bývalých profesionálních sportovců nejlepší adepty na tato místa. Pro media a potažmo i pro průměrnou veřejnost jsou zkrátka téměř k nezaplacení.
Jako příklad komentátora, který svou pracovní kariéru začínal coby profesionální sportovec, můžeme uvést Josefa Zajíce. Josef Zajíc působil jako profesionální hokejista a v současnosti komentuje zápasy České Hokejové Extraligy, které vysílá ČT1, vedle toho je však i manažerem kladenské hokejové mládeže. Vidíte, jak se některé funkce pěkně prolínají…
Klasická zaměstnání
Zatímco výše uvedená zaměstnání jsou pro většinu bývalých sportovců téměř snovými zaměstnáními, někteří z nich se jim věnovat nechtějí a nebo zkrátka nemají tu možnost. Pokud si tito lidé tedy nedokázali ušetřit dost na to, aby se mohli věnovat pouze svým zájmům, nebo rozjet byznys svých snů, bývají nuceni do návratu (nebo na začátek) práce na plný úvazek. Někteří tuto změnu více než uvítají, ale většina z nich opravdu hodně trpí.
I velice úspěšní sportovci si za svou kariéru nemusejí vydělat dost na poklidný důchod. Může jim v tom zabránit vážné zranění, přílišné utrácení peněz a nebo prostě jen skutečnost, že jsou dobří, ale lidé (a média) si jich i přesto málo všímají, což má za následek málo sponzorských smluv, natočených reklam a potažmo málo vedlejších příjmů, které jsou pro sportovce velice důležité.
Být vyvoleným tedy není jen tak. Každý kdo hrál alespoň chvíli profesionálně, může potvrdit, že sportovci se ukončení své kariéry většinou obávají, neboť kromě sportu v podstatě nic jiného neumí, nebo nemají dostatek praxe či vzdělání, které by jim zajistilo slušné zaměstnání. Každý ex sportovec, který je tedy i po ukončení kariéry vidět, je v podstatě šťastlivec, jichž není zrovna moc.
Můžete se podělit s jinými čtenáři níže