Tři (fotbalové) taktické závěry z posledního měsíce

1) André Villas-Boas je tvrdohlavý jako mezek

André Villas-Boas měl během svých neúspěšných angažmá v anglických klubech opakovaně problémy s defenzívou. Byl to velký problém v Chelsea, kde nevydržel ani jeden celý ročník. V Tottenhamu to čas od času bylo lepší, nicméně situaci nepomohlo to, že Spurs měli věčně plnou marodku, což Boase přinutilo improvizovat ve výběru hráčů do základní jedenáctky.

Matoucí je to, že Villas-Boas si očividně byl problému vědom. Když Spurs dostali nakládačku 6-0 na Etihad Stadium, okamžitě na to reagoval kompletní obměnou obranné strategie týmu, což přineslo ovoce – v dalším zápase Spurs remizovali 2-2 s Manchesterem United.

Pro další zápas (proti dalšímu náročnému soupeři) se ale Villas-Boas vrátil k původnímu rozestavení… a Spurs dostali další nakládačku, tentokrát 5-0 od Liverpoolu. A je třeba poznamenat, že Liverpool obranou Spurs procházel jako nůž máslem.

Villas-Boasova oddanost jedné taktice – nehledě na to, že se opakovaně prokázala jako špatná – z něj činí jednoho z nejtvrdohlavějších stratégů novodobé historie fotbalu.

2) Leverkusen se dostává do popředí Bundesligy, i přes Dortmund

Realisticky se nedá mluvit o tom, kdo by mohl ohrozit Bayern. Mnichovští jsou zatím neporažení a mají 7 bodů + jeden zápas k dobru na druhý Leverkusen. Dost možná překonají nějaké rekordy, které vytvořili v minulém ročníku. Bayern má široký kádr, takže Pep Guardiola může klíčovým hráčům dopřát odpočinek před zápasy evropských pohárů, což znamená, že Bayern je žhavým kandidátem nejen na výhru domácí ligy, ale také Ligy mistrů.

Nejblíže Bayernu se nachází Bayer Leverkusen, který v prosinci dokázal porazit i Borussii Dortmund. Zápas sice skončil 1-0, což naznačuje vyrovnaný zápas, nicméně realita byla taková, že Leverkusen zápasu absolutně dominoval.

Toto vítězství naznačuje, že Leverkusen je momentálně druhým nejlepším německým týmem. Je ale otázkou, zda tým tempo udrží. Leverkusen je totiž známý tím, že mu během posledních kol dochází dech. Dortmund každopádně ještě bude o 2. místo muset bojovat, první místo je už nejspíše utopie. A budoucnost se na vestfálský tým zrovna neusmívá – po sezóně totiž Robert Lewandowski přestupuje právě do konkurenčního Bayernu, s kterým už podepsal víceletou smlouvu.

3) Atlético Madrid na vrcholu díky tomu, co dělá bez míče

Celý španělský fotbal je posedlý držením míče. Tento trend je už dlouhou dobu vidět jak ve stylu úspěšného národního týmu, tak i ve hře Barcelony. Španělé chtějí za každou cenu držet míč. Když pomyslíte na španělské fotbalisty, obecně budete mít před očima středopolaře, kteří přihrají a pak si naběhnou do volného prostoru, aby míč dostali zpátky (často na vlastní polovině, ale to už je jiná věc).

Nicméně Atlético Madrid s trenérem Diegem Simeonem tento trend narušuje. Tým je na překvapivém prvním místě ligy, i když je v držení míče až na 9. místě. A co je ještě více neuvěřitelné, tým má třetí nejhorší statistiku držení míče ve venkovních zápasech. Místo toho se trenér spoléhá výhradně na protiútoky.

Atlético ale v jedné statistice přece jen exceluje – v opětovném získávání míče. Atlético zahustí střed hřiště a soupeře jednoduše obere o míč, zejména díky tomu, že má průměrně nejvyšší počet skluzů na zápas v celé La Lize (26). Španělský fotbal vesměs na skluzy neklade důraz, nicméně Diego Simeone ukázal, že se jedná o důležitý prvek.