Jak přirozené myšlenkové pochody ovlivňují sázení?
Klíčem k dlouhodobé ziskovosti ve sportovním sázení je kombinace sázkové strategie s pozitivním očekáváním a jejich důsledné dodržování. Zní to velmi jednoduše, ale občas se kvůli svým myšlenkám stejně dostaneme do problémů.
Poznávací tendence: Prokletí nebo požehnání?
V roce 1972 učinila dvojice Tversky a Kahneman objev hodný Nobelovy ceny. Jednalo se samozřejmě o poznávací tendence, modely systémových odchylek v úsudku od racionality.
Takových omylů psychologové zdokumentovali nepřeberné množství. Lidé například přeceňují výšky při pohledu dolů, kvůli čemuž jsou obzvláště opatrní při cestě dolů.
Bohužel tyto psychologické zkraty, známé také pod označením „heuristiky“, mají za úkol chránit život. V životu neohrožujících situacích a činnostech, jako je například sázení, může postrádaná objektivita působit destruktivně.
Iluze zpětného pohledu
Moje oblíbená poznávací zaujatost (poznávací chyba) je tzv. „zaujatost zpětného pohledu“ taktéž známá jako „po bitvě každý generál“. Zaujatost zpětného pohledu v hazardních hrách poprvé prozkoumal profesor psychologie Thomas Gilovich.
V experimentu, který byl zaměřený na otázku, proč američtí sportovní sázející tíhnou ke ztrátových sázkových strategiím, přišel na to jak výklady úspěchů a neúspěchů sázkařů ovlivňuje jejich následné sázkařské chování.
V prvním experimentu přišel na to, že po fotbalových zápasech, které byly poznamenány špatnými událostmi jako například nesprávné písknutí rozhodčích, by výherci ani poražení sázkaři zpětně své sázky nezměnili.
Poražení si svou prohru odůvodní tím, že za ni mohl špatný hvizd rozhodčích, zatímco výherci tento hvizd považovali za irelevantní a byli přesvědčeni, že by vyhráli i pokud by nebyl. Gilovich tedy došel k závěru, že sázející úspěch berou jako nominální hodnotu, ale pečlivě zkoumají svoji prohru.
V průběhu druhého pokusu se snažil zjistit, jak zásahy zvenčí (například již zmiňované špatné písknutí rozhodčího) ovlivní budoucí chování tipérů ve smyslu sázkových návyků. Z toho důvodu jim před každou sázkou připomněl selhání rozhodčího v minulém utkání.
Přitom zjistil, že tento postup obnovuje víru sázkařů v tým, který prohrál, aniž by přitom byla snížena víra v tým, který ze zápasu vzešel jako vítěz.
V posledním pokusu potom Gilovitch zjistil, že velikost sázek poražených sázkařů jakož i výherců v následných zápasech (na týmy, které se účastnily utkání, v němž například rozhodčí chyboval) byly výrazně vyšší, nežli jejich první sázky.
Sečteno a podtrženo, tendence přijímat úspěchy jako nominální hodnotu a ztrátu považovat za „téměř výhru“ může mít za následek nadměrnou sebedůvěru ve vlastní schopnosti a snížení šancí na budoucí úspěch. Sázkaři, stejně jako mnoho jiných lidí ve spoustě dalších situací, si nejsou schopni připustit, že se mohou mýlit.
Lekce dne
Můžeme zaujatost zpětného pohledu překonat? Stručná odpověď Jeffa Mana, člena MIT Blackjack Team který v 90. letech vydělal jmění v casinech po celé Americe, je „nejspíše ne“. Jakožto lidské bytosti podléháme kognitivní zaujatosti.
Nicméně Německý vědec Georg Christoph Lichtenber prohlásil: „Jakmile budete znát svoje slabosti, přestanou vám dělat škody“. Takže slabý záblesk naděje by tu byl.
Až se příště přistihnete někde „poblíž výhry“, uvědomte si, o čem jsme si tu dnes povídali. Stačí se zastavit a zeptat se sami sebe: Co je důležitější? Chci mít pravdu nebo být ziskový? Mohlo by to mít překvapivě pozitivní výsledky.
Zajímáte se o psychologii sázení? Pokračujte na další články.
Můžete se podělit s jinými čtenáři níže