Od šance k výběru: Cesta historií hazardních her až k ziskovému sázení
Výnosy z amerických kasin a loterií v roce 2006 činily 57 miliard dolarů, takže daleko přesahovaly výnosy za lístky do kina a prodej hudebních nahrávek (20 miliard dolarů), ale třeba i výnosy za prodej jídla v McDonaldu, Burger Kingu, Wendy‘s a Starbucks (28 miliard dolarů). Na konci tohoto článku budete mít jasnou představu, proč tomu tak je. A vedle toho určitě velmi dobře pochopíte, co odlišuje hazardního hráče od chytrého sázkaře.
Na začátku byla náhoda
Nejdříve zaznamenaná forma hazardu sahá až do starověké Číny okolo roku 2300 před naším letopočtem. Nešlo však jenom o zábavu. Důkazy svědčí hlavně o kostkách, které bývaly používány k rozhodnutí o osudu území. Stejné to bylo i v Evropě. V roce 100 před naším letopočtem byl prostřednictvím kostek rozhodnut spor mezi králem z Norska a Švédska. Jelikož na kostkách padly dvě šestky (šance 1/36), spor vyhrál král Švédska.
Pokud budeme mluvit o sázení na výsledek sportovních událostí, průkopníci byli Řekové. Před tisíci lety se v domově olympijských her v různých městech konaly sportovní události jako závody v běhu a hodu diskem. Na jejich vítěze si lidé mohli vsadit. Nicméně tyto sázky neměly mnoho společného se sázkami dnešními, neboť probíhaly mezi majetnými lidmi a většinou tak byly ve hře nemovitosti a další velmi cenné předměty.
Ještě většími sportovními sázkaři byli Římané, kteří byli schopní prosázet svůj majetek, ale třeba i svobodu. V Římě bylo dovoleno úplně všechno – sázet na výsledky deskových her nebo závodů povozů a to včetně možnosti vsadit na smrt soupeře. Sázkaři přitom používaly různé talismany, které jim pomáhaly přivolat výhry.
Pokračujte na článek Historie hazardu
Budiž světlo
Risk začal být regulérně studován v renesanci, což vedlo k průlomu do fascinujícího světa pravděpodobnosti, který je základem moderního řízení rizik, které používají všechny sázkové kanceláře i profesionální sázkaři.
Renesance byla doba náboženských nepokojů, mimořádné inovace a intenzivního přístupu k vědě, která dala sbohem mysticismu. Chevalier de Mere, francouzský šlechtic a milovník hazardu a matematiky vyzval matematika Blaise Pascala, aby vyřešil hádanku, kterou představil mnich Luca Paccioli asi o 200 let dříve. Pro matematiky, kteří ji nebyli schopni vyřešit, se tato hádanka stala životním oříškem. Pascal požádal o radu Pierra de Fermata, právníka a matematika.
Výsledek jejich společného bádání znamenal začátek konce pověr o riskování. Tato drobná hříčka vedla k objevu teorie pravděpodobnosti, matematického základu pro koncepci řízení rizik.
Matematici v průběhu let transformovali teorii pravděpodobnosti z hračky pro gamblery do účinného nástroje pro organizování, analyzování a používání informací, tedy cenné kvantitativní techniky, která se nyní využívá ve všech aspektech moderního života – od veřejného mínění, přes výběr akcií až po ochutnávku vín nebo testování drog.
Hazardní hry, nebo chytré sázení? Je to na tobě!
Merriam-Websterův slovník riziko definuje jako: „Pravděpodobnost toho, že se stane něco špatného nebo nepříjemného“. Americký miliardář Warren Buffet k riziku dodal: „riziko vzniká z nevědomosti, co děláte“.
Podíváme-li se na risk z etymologického hlediska, slovo pochází z italského „rischiare“, což znamená „výzva“. V tomto smyslu je riziko považováno spíše za volbu než za osud.
Máme-li věřit radě úspěšného investora, potom akce, které jsme ochotni podstoupit, jsou přímo úměrné poznání (znalostem), které máme k dispozici. Úspěch jako takový v tomto případě není náhodou, ale otázkou volby, alespoň pro ty, kteří se rozhodnou svou sázkařskou vášeň proměnit v zisk.
Máte pocit, že rozšiřujete své znalosti?
Zdroj: Pinnacle Sports
Můžete se podělit s jinými čtenáři níže