Arsene Wenger – Génius nebo zapšklý stařec?

Rané úspěchy

Prvních devět let v Arsenalu bylo pro Wengera nejlepším obdobím kariéry. Arsenal třikrát vyhrál Premier League, 4x získal FA Cup a 5x se stal vítězem Community Shields. Když v roce 2005 ve finálu FA Cupu Arsenal podlehl Manchesteru United, prakticky nikdo by netipoval, že Arsenal se další trofeje dočká až v roce 2014.

Během těchto neplodných devíti let musel Wenger neustále reagovat na pochybnosti odborníků i veřejnosti ohledně toho, zda ještě má na to, aby vedl gigantický tým, jakým Arsenal bezesporu je. Kromě toho byla zpochybňována i kvalita jeho práce s mladými hráči a další aspekty jeho práce.

Na nedostatek získaných trofejí většinou Wenger s vedením klubu reagovali jednoduše – obvykle podepsali nějakého výrazného hráče. V minulém ročníku tým posílil Mesut Özil, nejnovější posilou se stal Alexis Sanchéz a pokud se podíváme do minulých let, napadne nás třeba Andrey Arshavin, který se ale neprojevil jako kdovíjak výhodná investice.

Wenger se dlouhodobě špatně staral o obranu týmu. Obránci klubu v posledních letech buď zápasí se zraněními nebo stejně nepodávají kdovíjak dobré výkony. Wengerovi bylo mnohokrát doporučováno, aby sehnal nějakého středopolaře světového formátu – takového hráče měl Arsenal naposledy v ročníku 2003/2004, kdy v jeho dresu ještě nastupoval Gilberto Silva. Právě tento hráč výrazně přispěl k úspěchům, kterých Arsenal v letech 1996-2004 dosáhl. Wenger se vždy z otázky na angažování podobného hráče vykroutil (a občas kvůli ní dokonce trochu vybouchl).

Nečekané chování

Je všeobecně známo, že způsob, jakým fotbaloví fanoušci a obecná veřejnost nahlížejí na trenéry, je hodně ovlivněn tím, jak tyto osobnosti vystupují v médiích. Wenger se v posledních letech před televizními kamerami objevuje v čím dál horší náladě. Dokonce už několikrát na tiskové konferenci „vybouchl“ nebo se choval minimálně nevhodně. Například před rokem se ho reportéři ptali na to, zda mu Arsenal prodlouží smlouvu (hodně se tehdy spekulovalo o tom, že Arsenal se Wengera zbaví a pokusí se ulovit nějakého trenéra světového formátu, nejčastěji se mluvilo o Mourinhovi a Guardiolovi).

Wenger na otázku nereagoval vůbec dobře. Novináře obvinil z toho, že mají špatné informace a že se jej snaží pouze zranit & vytvořit senzaci. Následně se Wenger novináře zeptal na to, proč se na něj dívá. Novinář pak mohl odpovědět jen jedním způsobem – „protože je to vaše tisková konference.“ Wengerovo chování demonstruje to, že je unavený a má spoustu starostí, což rozhodně nemá pozitivní vliv na jeho psychiku a tedy i efektivitu práce.

Co by mohlo být řešením problému?

Nepotřebuje náhodou Wenger někoho k sobě? Při pohledu na velké fotbalové ligy nacházíme čím dál méně klubů, které by vše nechávaly na starých trenérech.

Například i v rámci Manchesteru United trenér Louis van Gaal (ať už se mu to líbí nebo ne) musí své plány konzultovat s Edem Woodwardem a musí dopředu plánovat transfery. Dalším příkladem je Liverpool, kde Brendan Rodgers pracuje s Ianem Ayrem na identifikaci hráčů, které by klub měl podepsat. Bayern Mnichov v tomto ohledu zase funguje na spolupráci Pepa Guardioly se sportovním ředitelem Matthiasem Sammerem.

Wenger měl podobný vztah s Davidem Deinem, který byl hlavní postavou klubové rady. Dein byl jeho důvěrným rádcem ohledně mnoha věcí, nicméně od Deinovy rezignace už mezi Wengerem a vedením klubu neexistuje kdovíjak pevné pouto. Podle vnitřních zdrojů je krajně nepravděpodobné, že by měl Wenger o klubových transferech dlouhé přátelské debaty s Ivanem Gazidisem, který se stal Deinovým nástupcem.

Problémem je to, že čím víc se Wenger v klubu stává izolovaným, tím zoufaleji se snaží držet veškerou výkonnou moc ve svých rukou. Možná, že sportovní ředitel je přesně to, co Arsenal tak zoufale potřebuje. Wenger je skvělý v identifikování talentovaných hráčů a následné práci s nimi. Klub by mu měl poskytnout někoho k ruce, aby se Wenger mohl soustředit právě jen na to, v čem exceluje. V opačném případě si ho budeme nejspíš pamatovat jen pro více než dekádu staré úspěchy.

Žádný muž není ostrov. A čím víc se Arsene Wenger jako ostrov chová, tím efektivněji od sebe odhání všechny osoby, které by mu rády pomohly a podporovaly jej.