Je hráč jen tak dobrý jako jeho druhé podání?

Hráčův servis je klíčovým indikátorem jeho šance na výhru zápasu. Základní tenisovou strategií je udržení vlastního podání a snaha o prolomení podání soupeře.

Mýtus: Hráč je jen tak dobrý jako jeho druhé podání

Jedním z mýtů týkajících se podání je mýtus „hráč je jen tak dobrý, jako jeho druhé podání.“ Legendy tenisu – jako například Roger Federer nebo Serena Williams – se mohou pochlubit velice spolehlivým druhým podáním. Dost možná právě kvůli nich tento mýtus vznikl.

Nicméně výzkumníci Jan Magnus a Franc Klaassen po analýze dat ze čtyř Wimbledonských turnajů zjistili, že rozdíl mezi „dobrými“ a „skvělými“ hráči netvoří jejich druhé podání – tvoří jej jejich první podání. Zajímavostí je také to, že muži za zápas zaznamenají průměrně 3x více es, ale dvojchyb udělají zhruba stejně jako ženy.

Dejte si pozor na mýtus o druhém podání

Magnus a Klaassen rozdělili hráče do dvou kategorií – nasazení (seeds) a nenasazení (non-seeds) – a následně vypočítali procentuální hodnotu bodů, které hráči získali při podávání proti hráčům stejných schopností.

Výsledkem výpočtů bylo zjištění, že nasazení a nenasazení hráči vyhráli 51 % respektive 51,8 % bodů při druhém podání proti soupeřům stejných kvalit, nicméně při prvním podání nasazení hráči vyhráli 45,6 % bodů, kdežto nenasazení hráči jich vyhráli pouze 43,1 %.

To indikuje, že nasazení hráči se od těch nenasazených odlišují tím, že jsou lepší na prvním podání (získávají oproti nim o 2,5 % bodů víc). Druhé podání obou skupin hráčů je prakticky stejné (ve skutečnosti zde mají nenasazení hráči o 0,8 % více získaných bodů). To samé platí pro WTA.

Pokud se zajímáte o sázení na tenis, měli byste více důrazu přikládat prvnímu podání hráče. Jak sami vidíte, právě první podání tvoří hlavní část rozdílu mezi nasazenými a nenasazenými hráči (co se podání týče).