Faktory, které ovlivňují výkony na novém stadionu
(Ne)znalost domácího hřiště
Jedním z hlavních faktorů výhody domácího hřiště je, že hráči svoje hřiště znají a tudíž se na něm cítí bezpečně. Marginální výhoda známého prostředí se potom odráží v lepších výkonech a potažmo i v lepších výsledcích. Když se tým přestěhuje na nový stadion, hráčům pochopitelně nějakou dobu trvá, než si zvyknou.
Stejně jako je třeba zvyknout si na nový vzhled stadionu a rozpoložení šaten, musí se hráči přizpůsobit novému hřišti, nové předzápasové rutině a v závislosti na položení stadionu také na dojíždění. I když nový stadion bude poskytovat moderní zařízení, o kteréms se hráčům doposud ani nezdálo, může a často skutečně eliminuje míru obeznámení hráčů s tímto prostředím. To je nejspíše důvod, proč Southampton, Leicester a Arsenal po změně stadionu zpočátku tápaly.
Fotbalové týmy si samy mohou rozhodnout, jaký typ povrchu bude použit (v současné době týmy většinou volí povrch s částí syntetického trávníku Desso GrassMaster) a také jak velké bude jejich hřiště. Pravidla Premier League udávají, že hřiště musí být 90 – 120 metrů dlouhé a 45,5 – 90 metrů široké.
Přechod Arsenalu z Highbury (100 m × 67 m) na Emirates (105 m × 68 m) je stejný jako přechod West Hamu z Upton Parku (100 m × 64 m) na London Stadium (105 × 68 m). Zajímavé je, že každý tým, který jsme analyzovali v předchozím článku, při stěhování na nový stadion zvolil větší velikost hřiště.
Fanoušci
Fanoušci Leicesteru City při slavení gólů v sezóně 2015/16 vždycky způsobili malé zemětřesení. Ale skutečně je více fanoušků a více hluku při zápasech předpokladem pro lepší výsledky?
Četné studie HFA naznačují, že pro zvyšování výkonů týmu fanoušci nejsou zase tak důležití. Mnohem důležitější je údajně právě seznámení se stadionem a úroveň testosteronu, který se do krve začne vyplavovat mnohem dříve, než fanoušci na stadion dorazí (testosteron by se mohl vyplavovat kvůli primitivním pudům bránit svoje teritorium).
Více fanoušků a hlasitější skandování nemohou týmu, který se nedávno přestěhoval na nový stadion, nijak zvlášť pomoci. Mohou však přispět k poklesu výkonu, k čemuž dále přispívají rozhodčí a hráči druhého týmu – tedy něco, z čehož by domácí strana měla mít spíše prospěch.
Vliv davu na udělení trestu rozhodčím je ve fotbale zásadní. V Premier League sezóně 1992/93 bylo uděleno 1158 trestů domácímu týmu a pouze 687 trestů týmu hostů. Otázkou je, zdali na rozhodčí má vliv počet fanoušků nebo atmosféra, kterou vytvářejí?
Ve fotbalu se zvyšuje přítomnost korporací. Někteří fanoušci jsou kritizováni a označováni hanlivým slovem „gaučáci“. Jedná se o sedící fanoušky, kteří pojídají párky a málo fandí. Problém se sedícími diváky má třeba West Ham. Věrní fanoušci kritizovali fanoušky nové, kteří dávali přednost právě sezení a občerstvování. Hammers tedy London Stadium téměř zdvojnásobili kapacitu, ale obětovali lepší atmosféru z Upton Parku.
Finance
Nový stadion je neuvěřitelně nákladná záležitost. Arsenal náklady na Emirates ještě nějak vstřebal, ale Manchester City, Swansea a West Ham museli těžit z financování vládních projektů. Finanční úpravy na pokrytí výstavby nového stadionu v hodnotě řekněme 390 milionů liber je pochopitelně jedním z hlavních faktorů, které mohlo v posledních letech ovlivnit výkon Arsenalu.
Ačkoliv práva na pojmenování stadionu a zvýšení ceny vstupenek může finanční ránu trošku zmírnit, kluby často musí přistoupit i k šetření peněz na přestupy. To pak snižuje jejich celkovou výkonnost a brání v konkurenceschopnosti.
Srovnání peněz, které po přestěhování na Emirates na přestupovém trhu utratil Arsenal a jeho hlavní soupeři, poukazuje na hlavní důvod, proč tento tým v posledních letech nebyl schopný navázat na své předchozí úspěchy. Gunners od roku 2006 na přestupech utratili 436 milionů liber, zatímco Manchester City 1,09 miliardy liber, Chelsea 790 milionů liber, Manchester United 746 milionů liber a Liverpool 674 milionů liber. Arsenal má taktéž nejnižší čisté celkové výdaje v hodnotě 157,5 milionu liber.
I toto může být hlavním důvodem, proč týmy jako Manchester City, Leicester, Swansea a Hull výhody nových stadionů plně využívají – nemusí totiž řešit problémy s financemi. Naopak Arsenal a Southampton, oba trpící poklesem formy by se mohli po finančním vzpamatování zase dostat na koně.
Minimální platby na vládou financovaném stadionu Swansea prakticky pomohly v postupu do Premier League. Než se Leicester v roce 2010 dostal do Premier Legaue, dostal finanční injekci v hodnotě 140 milionů liber, které utratil za hráče. Od té doby jsme byli svědky jejich výrazného zlepšení, které vyvrcholilo výhrou titulu Premier League v minulé sezóně. Zpočátku však na stadionu King Power značně bojovali.
Úspěch Manchester City byl navíc do značné míry výsledkem jejich převzetí a obrovské finanční investice, která s obchodem přišla ruku v ruce.
Stojí nový stadion za to?
Existuje mnoho faktorů, které mohou mít vliv na výkon týmu po přestěhování na nový stadion. Zatímco (ne)znalost a atmosféra mohou zásadním způsobem přispívat k poklesu formy na domácím hřišti, musíme zvažovat také důsledky financí. Fotbalové týmy si těchto faktorů určitě jsou vědomy, ale stále jsou přesvědčeny, že změna stadionu stojí za to. Důvod je zřejmý – ačkoliv zpočátku si týmy nemusí vést zrovna moc dobře, po čase se síly zase vyrovnají a pak mají příležitost k dalšímu expandování.
V tomto článku jsme použili analýzu více jak 30 týmů Premier League, které v anglickém fotbale v uplynulých 25 letech změnily stadion. Bude zajímavé sledovat, jak bude hrát po zbytek sezóny West Ham United a zdali se týmy, které v následujících letech budou měnit stadion, také budou potýkat s problémy.
Zdroj: Pinnacle Sports
Můžete se podělit s jinými čtenáři níže